Proč lidé, kteří neumí říkat ne, často končí vyčerpaní.
Sobota ráno. Sedíš s kávou a těšíš se na klidný den. Pak ti cinkne WhatsApp: „Holky, nemáte někdo tu smlouvu s klientem? Potřebuju to dneska vyřešit.“
Víš, že to není tvoje zodpovědnost. Víš, že je sobota. Jenže taky vidíš, že ostatní ve skupině mlčí, a ty máš pocit, že by ses měla ozvat. Že bys v tom kolegyni neměla nechat.
Neměla…?
Zaplašíš hlas pochybností a už píšeš: „Mrknu se na to a pošlu ti to.“
Pokolikáté už jsi dala přednost práci před rodinou, svými zájmy nebo zaslouženým odpočinkem? Pokolikáté ti někdo napsal a tys okamžitě zareagovala, jako by sis nemohla pomoct?
Ty víš, že bys měla říct ne. Ale obě taky víme, že naučit se říkat ne je jedna z největších výzev nejen v práci.
Možná si říkáš, že odmítat žádost druhých o pomoc je sobecké.
Ale co když ne je ve skutečnosti největším darem, který můžeš dát sobě i ostatním? A co když tím, že pořád říkáš ano, ve skutečnosti škodíš nejen sobě, ale i lidem, kterým se snažíš pomoct?
Pravda je taková, že když říkáš ano všemu a všem, tvoje ano ztratí hodnotu.
